Česká firma má dvě čísla, se kterými se potkáte na fakturách a ve smlouvách. Pletou se pořád, přitom rozdíl je jednoduchý.

IČO

Identifikační číslo osoby. Osm číslic, bez písmen, přiděluje se při zápisu do obchodního nebo živnostenského rejstříku. Má ho každý zapsaný subjekt — obchodní společnost, spolek, nadace i živnostník.

IČO se nikdy nemění — ani při změně názvu, ani při změně sídla, ani při prodeji firmy — a po výmazu se nepřiděluje nikomu jinému. Právě proto je to spolehlivý způsob, jak firmu identifikovat i po letech.

DIČ

Daňové identifikační číslo, ve tvaru CZ a osm až deset číslic. Přiděluje ho finanční úřad při registraci k dani, ne rejstřík. U právnických osob bývá číselná část shodná s IČO, ale není to pravidlo a nelze na to spoléhat — u fyzických osob to neplatí prakticky nikdy.

Důležitý detail: DIČ má i subjekt, který není plátcem DPH. Registrace k dani z příjmů a registrace k DPH jsou dvě různé věci. Pro plátce DPH slouží stejné DIČ zároveň jako jeho VAT číslo v rámci EU.

Takže

IČO má každý, DIČ jen ten, kdo je registrovaný u finančního úřadu, a plátcem DPH je ještě užší skupina. Z toho, že někdo uvádí DIČ, tedy neplyne, že je plátcem DPH — to je potřeba ověřit zvlášť.

Jak si je ověřit

IČO ověříte v obchodním rejstříku nebo v ARESu: zadáte ho a podíváte se, jestli sedí firma, kterou čekáte. DIČ ověříte ve VIES, který odpovídá za celou EU a řekne vám, jestli je číslo právě teď platné. Obě ověření jsou zdarma a trvají sekundy.